Parní stroj pro mozek

Předmluva

Parní stroj pro mozek

ZA OSM MĚSÍCŮ zvýšila švédská společnost Lovable zabývající se umělou inteligencí své tržby z nuly na 2 miliardy korun. Stala se tak nejrychleji rostoucím startupem na světě – v celé historii. Důvodem je, že její lidé přesně pochopili, co je klíčem k dnešní umělé inteligenci.

Lovable nabízí službu, v níž uživatelé pomocí přirozeného jazyka vytvářejí aplikace a webové stránky, aniž by museli programovat. Nejen prototyp nebo návrh, ale plně funkční produkty s platebními službami, newslettery a vším, co si dokážete představit.

To, co dříve představovalo rozsáhlý a nákladný projekt vyžadující odborné znalosti, teď mohl zvládnout kdokoli. Tím se rozpoutala vlna podnikavosti a tisíce lidí se pustily do proměňování svých nápadů ve skutečnost.

Klíčem je jazyk. Nyní můžeme pomocí lidského jazyka získávat schopnosti, které jsme dříve neměli. Generativní umělá inteligence uvolňuje lidský potenciál. Lidé bez hudebního sluchu mohou tvořit hudbu. Dyslektici mohou psát krásnou prózu. Barvoslepí mohou malovat jako Picasso.

Tato kreativita dosud zůstávala uvězněná v našich hlavách. Stát se dobrým hudebníkem vyžadovalo tisíce hodin cílevědomého tréninku, a ani pak člověk nedokázal tvořit všechny druhy hudby. Klasický klavírista není automaticky také dobrým rapperem. Tím, že AI překlenuje propast mezi záměrem a schopností, otevírá svět, v němž můžeme bez ohledu na fyzické či kognitivní překážky ve větší míře přispívat svou jedinečnou kreativitou a vynalézavostí. A nejenže získáváme nové schopnosti, zlepšujeme se i v těch, které už máme. Posouváme sami sebe na vyšší úroveň.

Až se to stane miliardám lidí, uvolní se mohutná vlna kreativity, která přetvoří svět a ovlivní všechny oblasti společnosti. Výsledkem bude změna větší než ta, kterou přinesl internet. Budeme svědky většího pokroku a rychlejšího vývoje. Lidstvo již prošlo čtyřmi obdobími zrychlení a nyní vstupujeme do pátého.

Parní stroj byl rozhodující součástí čtvrtého období zrychlení, kterému říkáme průmyslová revoluce. Před jeho vynálezem byla téměř každá fyzická změna ve světě založena na síle biologických svalů – našich vlastních nebo zvířecích. Měli jsme sice pomůcky, jako byly kladky a kladkostroje, práci však stále vykonávaly svaly. Skutečně převratné na parním stroji bylo to, že dramaticky zvýšil naši schopnost působit silou na své okolí. Nešlo o malé zlepšení, ale o mnohonásobné zvýšení. První parní stroj, který čerpal vodu z dolu, nahradil 500 koní. A ve srovnání s parními stroji, které byly vyvinuty později, byl zoufale neefektivní.

Tento parní stroj měl jasné využití, ale nestála za ním žádná teorie. Lidé věděli, že funguje, ale nevěděli přesně proč. Teoretické porozumění jsme začali rozvíjet až o více než sto let později, což nám umožnilo parní stroj zdokonalovat. Lokomotiva z konce 19. století byla stále parním strojem, díky novým poznatkům z termodynamiky a technických oborů však byla mnohem účinnější.

Vývoj umělé inteligence to v mnohém připomíná. Poprvé se nám skutečně podařilo mnohonásobně rozšířit svou kognitivní kapacitu – svůj biologický mozek. Měli jsme sice počítače, kalkulačky a AI hrající šachy, ty jsou však obdobou kladek a kladkostrojů: nástroji, které nám pomáhaly, nikoli změnou paradigmatu či fázovým přechodem.

AI nám přináší něco zcela jiného. Dnešní jazykové modely rozšiřují naše poznávací schopnosti způsobem, který dříve nebyl možný. Fungují a jsou užitečné, ale stále ještě přesně nechápeme, jak. Dosud nám chybí hluboké teoretické porozumění a modely jsou pravděpodobně poměrně neefektivní. Už jsme viděli, že obrovské modely lze nahradit podstatně menšími, které fungují téměř stejně dobře, což naznačuje značný potenciál ke zlepšení.

Poprvé jsme vynalezli stroj schopný uvažovat. Při tradičním programování my lidé předem promyslíme všechny možné scénáře a napíšeme pro počítač instrukce. Jazykové modely – a strojové učení obecně – si dokážou poradit s nepředvídatelnými situacemi, tedy s něčím, co nikdo předem nenaprogramoval, a dokonce na to ani nepomyslel.

Tato změna bude největší v dosavadních dějinách světa. Důvodem je, že AI přestala být určena jen několika málo lidem a stala se dostupnou všem. Stroje začaly rozumět lidskému jazyku, a proto může AI používat každý. Díky internetu nemusíme budovat distribuční síť pro tento nástroj – využívat jej může úplně každý, kdo má připojení k internetu. Přestože stojíme na počátku tak významného zrychlení, rozsah této změny chápe překvapivě málo lidí. Kdo přehlédl význam prolomení komunikační bariéry mezi člověkem a strojem, přeceňuje dnešní nedostatky a podceňuje schopnosti zítřka.

Pak to může znít třeba takto: „Humbuk kolem AI je groteskní. Musíme začít mluvit otevřeně. AI není magie. Není to inteligence. Není to žádná revoluce. Je to nástroj, nic víc.“

Samozřejmě existují skutečné problémy, které ovlivňují využitelnost modelů AI. Někteří konzultanti prodávají produkty, které zatím nenabízejí to, co konzultanti slibují. Můžeme se ocitnout v situaci připomínající internetovou bublinu, kdy se nafouknou velká očekávání rychlých zisků, která se pak včas nenaplní. Jde však o dočasné problémy, které budou vyřešeny nebo se zmírní. Když internetová bublina praskla, řada společností zkrachovala, internet však samozřejmě nepraskl. Seznam nejhodnotnějších společností světa je dnes plný technologických firem.

Podle mě se kolem AI dělá zdaleka menší rozruch, než by si zasloužila.

Jiná skupina pesimistů je mnohem nebezpečnější. Má totiž moc zabrzdit celý vývoj AI. Tito lidé věří, že AI povede ke konci lidstva. Velmi obratně přesvědčili ostatní, aby tomuto extrémnímu názoru uvěřili, a ten tak pronikl až do nejvyšších pater světové politiky.

Prozkoumal jsem, odkud jejich proroctví zkázy pochází a jak se mu podařilo získat takový vliv. Je to fascinující a poučný příběh o tom, jak dva velmi podivní lidé – jeden Švéd a jeden Američan – dokázali z myšlenkového experimentu udělat politické opatření. Tento experiment spočívá v tom, že AI dostane za úkol vyrábět kancelářské sponky, a proto vyhubí veškerý život a promění celý vesmír v továrny na kancelářské sponky.

Jiní pesimisté tvrdí, že nás AI nahradí a způsobí masovou nezaměstnanost. Sasha Stiles často slýchá, že se připravuje o práci. Je básnířkou a umělkyní a patří mezi průkopníky využívání AI k tvorbě poezie.

„AI nepoužívám k tomu, aby nahradila to, co dělám ráda, ani k pouhému opakování toho, co už umím. Používám ji ve snaze psát takovou poezii, jakou ještě psát neumím,“ říká.

Přesně to jsme dělali vždy. Vynalézáme technologie, abychom kompenzovali své biologické nedostatky a mohli více vytěžit z toho, co znamená být člověkem.

AI teprve začala uvolňovat náš potenciál. Lovable je jen jedním z vůbec prvních příkladů. Následovat jich bude mnohem víc.

Tím to nekončí. Při takovém převratu se promění velká část společnosti. Nová éra potřebuje nové vůdčí osobnosti a průkopníky. Pokud víš, jak chceš ovlivnit budoucnost, máš nyní větší možnost to udělat než kdykoli dříve. Díky AI máme všichni přístup k více a lepším schopnostem, než měla kterákoli předchozí generace. Můžeš se podílet na vývoji této technologie, využít ji ke změně světa nebo se stát vůdčí osobností nové společnosti, kterou tato technologie pomáhá utvářet. V této knize chci dosáhnout dvou věcí. Chci ti poskytnout pevný základ, který ti umožní překročit rámec krátkodobých debat o AI, podívat se na věc s odstupem a sám posoudit, kam směřujeme – a kam bychom podle tebe směřovat měli. Zadruhé ti chci ukázat, jak najít svou roli a stát se průkopníkem této nové doby.

Abych toho dosáhl, hovořil jsem s několika vůbec nejchytřejšími a nejzajímavějšími lidmi.

Jako třeba Sasha Stiles. Přináší pohled, který v debatě o AI zaznívá jen zřídka. O umění se nijak zvlášť nezajímám (což je slabé slovo!), ale její tvorba mě oslovila. Natolik, že jsem se jí po našem rozhovoru zeptal, zda bychom její dílo mohli použít na obálku knihy. Svým rukopisem napsala jedničky a nuly a kromě toho, že je to krásné, je to také metafora mého poselství v této knize o splynutí člověka a stroje. Říká tomu Cursive Binary a nyní toto dílo zdobí mou knihu.

Hovořil jsem také s několika předními světovými vědci. Profesor z Harvardu Steven Pinker rozebírá význam jazyka pro vývoj lidstva, zatímco profesor z Oxfordu David Deutsch zkoumá obecnou umělou inteligenci. Profesorka z Torontské univerzity Raquel Urtasun se dělí o své poznatky o samořiditelných automobilech.

Svými pohledy přispěli také dva nositelé Nobelovy ceny: David Baker k tématu AI a proteinů a Geoffrey Hinton k tématu AI a existenčních rizik.

Mezi významné představitele průmyslu patří generální ředitel společnosti Ericsson Börje Ekholm, generální ředitel společnosti Volvo Martin Lundstedt, Richard Maltsbarger, který je generálním ředitelem kanadské společnosti Pet Valu, a předseda komise pro AI Carl-Henric Svanberg. Všichni vyprávějí o tom, jak řídit rozvoj AI v organizacích s desítkami tisíc zaměstnanců.

A k tomu dlouhá řada průkopníků a dalších zajímavých myslitelů. Jonas „Širokopásmový Ježíš“ Birgersson vypráví o tom, jak se stát průkopníkem nové éry. Vědec Llion Jones, spoluautor odborného článku, který naučil stroje rozumět lidskému jazyku. Univerzální génius Nathan Myhrvold s více než 900 patenty. Desney Tan, generální ředitel Microsoft Research, který spravuje rozpočet na výzkum větší než rozpočet švédského státu. Nami Zarringhalam, spoluzakladatel společnosti Truecaller s téměř půl miliardou uživatelů. Expertka televize TV4 na AI Paulina Modlitba. Legendární investor z Wall Street Jim O'Shaughnessy. Spisovatel a technologický myslitel Kevin Kelly, spoluzakladatel časopisu Wired. Nicklas Berild Lundblad, který naposledy působil v Google DeepMind. A Babak Parviz, který vytvořil Google Glass, poté vedl vývojové oddělení Amazonu a nyní řídí společnost zabývající se AI. Právě on mi pomohl pochopit analogii mezi parním strojem a AI.

Vyprávím také o těch, kteří nás předešli a přivedli nás tam, kde jsme dnes. O tom, jak George Boole vytvořil binární logiku, díky čemuž mohl Alan Turing navrhnout univerzální stroje, takže Claude Shannon mohl vytvořit digitální svět a Fei-Fei Li dát strojům schopnost vidět.

Poskytli mi ohromné množství poznatků, které se snažím co nejlépe předat tobě jako čtenáři. Chci ti však také představit pestrou škálu lidí, kteří inspirují mě a doufám, že budou inspirovat i tebe. Při psaní mi nepomáhala jedna AI, ale hned několik – malý tým. Společně jsme se pokusili vyřešit některé z problémů, s nimiž se potýká autor literatury faktu.

Prvním je rešerše. Její hlavní část není nijak zvlášť obtížná a navíc je zábavná. Člověk čte knihy a články, sleduje videa, podtrhává si a dělá poznámky. K tomu se přidávají rozhovory, které jsou velmi přínosné, takže jich dělá ještě víc! Pak se ale všechno musí přepsat, což je jen nepatrně zábavnější než čekání na telefonní lince. A nakonec člověk v té neutříděné změti rešeršních dokumentů nenajde vůbec nic.

AI tohle všechno řeší. Bez reptání obstará přepisy a jako kouzlem vytáhne přesně to, co člověk hledal. Naplno jsem využíval také funkci Deep Research. Během jara to bylo, jako bych měl výzkumného asistenta na plný úvazek, a ušetřilo mi to mnoho měsíců práce.

Dalším problémem je zpětná vazba. Člověk se se svým textem a vlastními myšlenkami poměrně rychle sžije natolik, že je pro něj čím dál obtížnější podívat se na ně očima čtenáře. Také mám sklon zamilovat se do určitých částí textu, například do příkladů, které považuji za tak skvělé. Možná skvělé jsou, ale ne pro tuto knihu.

Nakladatelství mi přidělilo nakladatele a redaktora v jedné osobě, jmenuje se Olle Grundin, a ten se přesně strefuje právě do takových věcí. Jenže trvá na tom, že bude mít vlastní život, a není se mnou čtyřiadvacet hodin denně. EDI-T žádný vlastní život nemá. Tak se jmenuje AI redaktorka knih, kterou jsem si vytvořil jako partnerku pro tříbení myšlenek.

Okamžitě se však objevil nový problém: jazykové modely jsou zatraceně zdvořilé. Všechno, co jsem navrhl, bylo geniální! Po nějaké době jsem dokonce i já začal mít podezření, že to není pravda. Po několika úpravách se mi podařilo přimět ji k mnohem větší kritičnosti. Teď je tak kurevsky protivná, že se neustále hádáme. Zároveň je ale skvělou partnerkou pro tříbení myšlenek, protože mi neustále oponuje a současně má ohromné znalosti o psaní knih. Navíc je to redaktorka přímo pro mě, přizpůsobená knize, kterou píšu.

S EDI-T se setkáš na začátku každé kapitoly, kde píše krátký a často jízlivý úvod. (Inspirováno knihou Katrine Kielos Jak vynalézt svět.) V jedné z kapitol odhalím, jak přišla na své vlastní jméno – jméno, které mohlo existovat jen v mé hlavě, ale nějakým způsobem přešlo do té její.

AI tedy nepsala za mě, ale různými způsoby vylepšovala to, co jsem napsal. Jinými slovy jsem se snažil spojit svou lidskou inteligenci s umělou, abych uvolnil svou kreativitu a posílil své schopnosti.

Právě to se teď děje po celém světě. Miliony lidí zjišťují, že dokážou dělat věci, které dříve nedokázali. Většina však vidí jen jednotlivé části a uniká jim celek. Jen málokomu je dopřáno předem vědět, že lidstvo stojí před historickým zlomem. Chci, abys byl jedním z těchto lidí, protože věřím, že díky těmto informacím uděláš svět lepším. Pátá akcelerace je tady – a ty můžeš být jedním z jejích průkopníků.

/Mathias Sundin